Autosportfoto

Skvělé zážitky ze Šumavy kazila Kopáčkovi sporná penalizace

Václav Kopáček s Petrem Pickou obsadili s vozem Ford Fiesta R5 při letošní Rallye Šumava Klatovy výtečnou pátou příčku a posunuli se tak do první desítky průběžného pořadí národního šampionátu. Náročnou dubnovou soutěž dokončili bez problémů s technikou i bez jakýchkoliv krizových situací.

Prvním startem Václava Kopáčka v sezóně 2023 byla Rallye Šumava Klatovy. Navigoval ho Petr Picka, se kterým usedl do vozu Ford Fiesta R5 a společně se vydali na soutěž s centrem nedaleko sídla týmu Kicker Racing. Soutěž začala shakedownem (tedy tzv. testovací rychlostní zkouškou), který posádka využila i pro zkoušení pneumatik různých značek. Shakedown se do soutěže nezapočítával, přesto byl tým potěšen pátým nejlepším časem z celého startovního pole a na start soutěže nastoupil optimisticky naladěn. „Jak se ale na trati tříkolového Klatovského okruhu ukázalo, z předchozího střídání různých pneumatik jsem si asi udělal v hlavě zmatek, což mi ubralo na jistotě a úvodní kolečko bylo proto z naší strany neslané-nemastné.“ popisuje Kopáček, který se výkonem z úvodní rychlostní zkoušky zařadil na jedenáctou pozici průběžného pořadí soutěže. Vzápětí byla ale k času připočtena i třicetisekundová penalizace, jejímž následkem spadl zelenobílý ford až na 28. příčku pořadí. Podle tvrzení rozhodčího faktu totiž ford posunul v jednom z retardérů dva balíky slámy natolik, že o několik centimetrů opustily vymezenou pozici. Posádka si toho však vědoma nebyla a tým se tak pokusil najít důkazy o regulérnosti průjezdu. Nicméně mezitím se přehoupl víkend do soboty a bylo potřeba vyrazit na trať nejdelší etapy soutěže.

V sobotu se opět začínalo na Klatovském okruhu, kde bohužel fiesta první generace má zejména oproti škodovkám nevýhodu slabšího motoru, desátý čas tak byl asi maximem možného. Další rychlostní zkoušky už byly techničtějšího rázu a Kopáček s Pickou na nich šestými a sedmými časy pozvolna stoupali pořadím, v cíli etapy jim patřila sedmá příčka. „Trefili jsme správné obutí pro naše auto, vyhnuli jsme se všem problémům, technika šlapala jako hodinky, těžké rychlostní zkoušky se nám líbily, zkrátka jsme si po celý den pěkně zazávodili,“ pochvaloval si blovický jezdec. Na šestého Martina Vlčka mu nicméně stále ještě chybělo jedenáct sekund, a tak se tým nevzdával dalšího ´diplomatického boje´ za vymazání páteční penalizace, o jejíž nespravedlnosti byla posádka přesvědčena. Nicméně půlminuta zůstala na kontě Kopáčka s Pickou už zřejmě definitivně zapsána, s tímto mankem tak posádka vstoupila do závěrečné etapy klatovské soutěže. V jejím úvodu se sice Západočeši úplně netrefili do volby pneumatik a v závěrečné části RZ 9 ztratili pár vteřin po přebrzděném odbočení (podobnou chybu pak na stejném místě udělal i vítěz soutěže Pech), následně na Zdebořickém úseku už to ale s útokem na Vlčka klaplo, takže se zelenobílý ford posunul už na šestou příčku. A ani to nebylo všechno – tentokrát posunula naši posádku o další stupínek tzv. vyšší moc, dobře jedoucí Cvrček s Prokorátem totiž ztratili drahocenný čas výměnou kola, čímž se před poslední rychlostní zkouškou ocitli několik vteřin za Kopáčkem a Pickou.

Ani třetí čas už pak závodníkům z Českého ráje na obrat nestačil, Západočeši totiž zajeli druhé Zdebořice jen o maličko pomaleji, a to jim na uhájení skvělé páté příčky stačilo. „Ale nebylo to tak, že bychom chtěli za každou cenu udržet pátou příčku a jeli za hranou, naopak jsme si celkem v klidu drželi svoje tempo. Čas v cíli nás pak příjemně překvapil, samozřejmě i s konečným výsledkem v Rallye Šumava Klatovy jsme nadmíru spokojeni. Nadšeni jsme i z podpory fanoušků a našich týmových partnerů, kterým všem moc děkujeme,“ říká Václav Kopáček. Tomu však kazí dojem ze soutěže páteční penalizace, se kterou se nedokáže smířit: „Věděli jsme, že první průjezd oním retardérem mohl být trochu na hraně, ale pak jsme se dozvěděli, že šlo o druhé kolo, u kterého jsme si byli jisti, že jsme projeli úplně v pohodě. Na autě jsme ani poté nenašli žádné zbytky slámy nebo oděrky, přitom na laminátových částech R-pětky každý kontakt nechává výrazné stopy. Zkoumali jsme náš onboard a i záběry z aut, která jela za námi (soupeřům za jejich poskytnutí děkujeme) a nikde jsme nenašli žádný náznak toho, že bychom s retardérem pohnuli - ale ani to, že by pořadatelé po našem průjezdu vraceli údajně posunutý balík do jeho původní pozice. Nám samozřejmě nešlo až tak moc o výsledek, nepojedeme nejspíš celý seriál dvoudenních soutěží, takže pro nás není v konečném důsledku významné, zdali skončíme pátí nebo šestí. Ale třicet sekund penalizace je při našem vyrovnaném závodění hodně velký trest na to, abychom nad tím jen mávli rukou. Pro mne to byl zkrátka hlodající brouk v hlavě, a tak jsem při jednom jednání neudržel nervy na uzdě. Bohužel jsem zkrátka neunesl tu realitu, že ač my se snažíme přednést všechny možné důkazy o naší pravdě, pořád to nestačí a zůstane v platnosti tvrzení protistrany, které se zakládá jen na telefonické informaci od jednoho rozhodčího faktu o údajném posunutí dvou balíku slámy o deset centimetrů – podle jedné z verzí navíc přední částí auta, což by muselo být jasně z onboardu patrné, a to není. Zkrátka jsem cítil v tu chvíli bezmoc a zmar, z toho všeho pramenila moje frustrace.“ konstatuje Kopáček.

„Všichni jsme lidé, každý se můžeme třeba přehlédnout a možná například zapsat jiné startovní číslo, ostatně některé jiné posádky měly svá auta zjevně o některý z retardérů poškozena a obešly se bez penalizace,“ vrtí hlavou manažerka týmu Barbora Rendlová a vysvětluje: „Každý dělá chyby, také my jich už taky pár ´nasekali´ - vždy jsme se k tomu ale postavili čelem a chybu přiznali. A Venda rozhodně patří k těm jezdcům, kteří když něco pokazí, tak si sypou popel na hlavu. Šumava je ale pro nás tak trochu zakletá. Ať už šlo o vyloučení z ročníku 2015 zapříčiněné mým omylem, nebo když jsme před čtyřmi lety opravdu udělali jezdeckou chybu v retardéru. Zveřejnili jsme tehdy bezelstně onboard a na jeho základě se jedni z našich soupeřů dodatečně domáhali zvýšení naší penalizace, bylo z toho řízení až v Praze, kam byl dopraven i onen rozhodčí faktu. Při řízení nakonec připustil možné chybné posouzení a výsledky se dodatečně opravdu měnily. Brali jsme to a neprotestovali.

Letos samozřejmě nic podobného vyvolávat nechceme, ve výsledkách by nám to ani nijak nepomohlo, což ale víme až po dojetí do cíle. V momentě, kdy se jezdci na trati nahánějí o desetinky a zdaleka ještě nevíme, jak ten boj dopadne, v takovém momentě zkrátka je velmi nepříjemné mít najednou připsáno 30 sekund penalizace. Nad tím nelze jen tak mávnout rukou. Já jsem se za tým snažila situaci řešit po celou sobotu, dodala jsem onboardy kluků i posádek jedoucích za nimi, kde by dle mého názoru musela být vidět případná snaha o vrácení retardéru na své místo - což vidět není a pořadatel stojí pořád na svém místě. Za ten den jsem navíc slyšela hned několik verzí, které údajně rozhodčí faktu sdělil jako popis klíčové situace. Všechno ale pro nás bylo pouze z doslechu, nedostali jsme šanci přímo situaci řešit s ním. Sportovní komisaři průjezd vyhodnotili jako naše brzdění na poslední chvíli s posunutím onoho retardéru přední a poté i zadní částí vozu. Z onboardu je ale přední část auta jasně vidět včetně příjezdu k retardéru a bezproblémového dobrzdění před ní, ani to nám nestačilo. Nepomohly ani fotografie z uzavřeného parkoviště, kam jelo auto ihned z Klatovského okruhu, přestože je na nich dobře vidět, že vůz nenese známky jakéhokoliv kontaktu s balíkem, sloužícím jako vytyčovací prvek onoho retardéru. Každý mechanik i závodník přitom dobře ví, že na laminátových částech zanechá každý takový kontakt aspoň oděrky nebo šmouhy – tím spíš, když jsou ony balíky obaleny barevnou plachtou. Všechna naše snaha dodat důkazy byla zkrátka marná, proti tomu všemu byl postaven jeden zápis z retardéru.

Retardéry jsou věčným tématem, to dobře víme. Mne ale moc mrzí, že když jsou třicetisekundové penalizace udělovány i za jejich malé posunutí, tak že dosud nejsou zavedeny nějaké technologie, které by ten krutý trest vždy jednoznačně zdůvodnily. Za možnost závodit platíme opravdu hodně peněz a nejsme sami, přesto se z toho všeho nenasbíralo dostatečné jmění na to, aby oněch pár desítek retardérů bylo opatřeno vždy třeba aspoň jednou kamerou, která by průjezdy zaznamenávala a opatřovala důkazy pro případné penalizace. To už by podle mého názoru bylo fair play pro všechny závodníky – dobře víme, že s obdobným problémem jsme nebyli první ani poslední. Nemyslím si, že by to v dnešní době supermoderních technologií bylo nereálné, navíc při boji v šampionátu, jehož promotérem paradoxně donedávna byl výrobce kamer. Jsem přesvědčena, že by za takové opatření byla vděčna nejedna posádka,“ posteskla si Rendlová, která však své dlouhé vyprávění končí pozitivně: „Sice jsme si svojí pravdu neobhájili, ale kluci se ze sobotní ´blbé nálady´ přesto dokázali vyspat a odvezli si nakonec ze Šumavy krásný výsledek v podobě páté příčky absolutního pořadí. Skvěle si vedli také Vladimír Tomek s Janem Beránkem, kteří našemu týmu svěřili do péče Škodu Favorit a vybojovali s ní při Rallye Šumava Klatovy vítězství ve třídě RN10. Zklamáním tak skončilo pouze vystoupení druhé posádky jedoucí pod hlavičkou našeho týmu, bratrskou dvojici Kramlových totiž nechal jejich Citroen DS3 R3T ve štychu a soutěž tedy nedokončili.“

Čas je naprosto neúprosný a i od Šumavy už jej hodně uteklo, v tuto chvíli se tedy už tým Kicker Racing postupně chystá na svou další domácí soutěž, kterou bude na začátku června jednodenní Rallye Plzeň. I tam samozřejmě zve své skvělé fanoušky, bez kterých by zápolení na tratích bylo o poznání méně radostné.

Karel Špaček, media team