Autosportfoto

Nové Muzeum Enza Ferrariho v Modeně

Na jaře bylo v rodišti legendárního závodníka a především konstruktéra závodních a sportovních vozů Enza Ferrariho v Modeně otevřeno nové moderní automobilové muzeum. Stojí těsně vedle domu, ve kterém se automobilový mág v roce 1898 narodil. Supermoderní žlutá budova „chobotnice", projektovaná zesnulým českým architektem Janem Kaplickým, připomíná karoserii slavného modelu Ferrari Testarossa. V jeho útrobách probíhala až do poloviny října jedinečná výstava závodních a sportovních vozů, které Ferrari sám pilotoval nebo provozoval ve svém věhlasném týmu Scuderia Ferrari.

Enzo Ferrari byl prodejcem vozů značky Alfa Romeo a ve dvacátých letech úspěšně závodil. V té době pilotoval především model Alfa Romeo RL Super Sport na lokálních závodech. Jeho velkým úspěchem bylo vítězství na závodě Coppa Acerbo v Pescaře. Model RL Super Sport charakterizovala sportovně střižená karoserie a výkonný třílitrový šestiválec s ventilovým rozvodem v hlavě válců. Významnou technickou inovací byly bubnové brzdy, které se poprvé objevily i na řízené přední nápravě. Vozy byly vybaveny elektrickým startérem, takže nebylo nutné točit startovací klikou jako dříve. Blok i hlava motoru byly z litiny, jeho kompresní poměr činil 5,2:1 a maximální otáčky 3200 ot/min. Vozy byly vybaveny tuhými nápravami vpředu i vzadu s poloeliptickými listovými pružinami. Standardní bylo v té době poměrně brutální řazení bez synchronizace.

V roce 1929 založil Enzo s podporou milánské automobilky vlastní závodní stáj Scuderia Ferrari a řídil vývoj závodních vozů Alfa Romeo. Na jeho rudých vozech se objevilo charakteristické logo vzpínajícího se koně. Angažoval špičkové italské závodníky Giuseppe Campariho a Tazia Nuvolariho, kteří ve třicátých letech dominovali nejen na tratích závodů Grand Prix, ale i na dálkovém silničním závodě Mille Miglia mezi Brescií a Římem. V muzeu byl k vidění dvousedadlový závodní vůz Alfa Romeo 8C 2300 Spider Corsa z roku 1932. Navazoval na úspěšnou modelovou řadu 6C, byl však osazen osmiválcovým motorem. Jednalo se o technickou delikatesu. Horní víko motoru bylo odlito z hliníkové slitiny a ukrývalo středové hnací ústrojí rozvodů. Vysoce sofistikované řešení odstranilo očekávané problémy s průhybem obou dlouhých vačkových hřídelí. Díky kompresoru dosahovala pohonná jednotka o zdvihovém objemu 2336 ccm výkon 165 koní.

Vystaveny byly i dvě rarity. Alfa Romeo Bimotore byla osazena dvěma osvědčenými motorovými jednotkami 2,8 litru. Celkový zdvihový objem obou motorů měl hodnotu 6330 ccm a vůz disponoval úctyhodným výkonem 540 koní. Vůz měl neobvyklou koncepci poháněcího ústrojí. Oba motory byly spojeny prostřednictvím hnacích hřídelí s jednou převodovkou, která poháněla zadní kola. Proti konkurenčním monopostům Auto Union a Mercedes se vůz neprosadil. Nuvolari s tímto monstrem dosáhl rychlostního rekordu 364 km/h. Neméně působivá je Alfa Romeo Gran Premio Tipo B P3 aerodinamica s obrovskou ploutví na zádi. Jedná se o osvědčený závodní vůz, se kterým značka Alfa Romeo vyhrála 46 závodů Grand Prix včetně Masarykova okruhu v Brně (Luis Chiron 1933). Tento exemplář s řadovým osmiválcovým motorem o výkonu 225 koní byl pro závod v německém Avusu opatřen jedinečnou aerodynamickou karoserií. Díky ní zde Guy Moll zvítězil.

V kolekci nechyběl ani model Alfa Romeo Tipo 158 Alfetta, který vznikl už před druhou světovou válkou, ale díky změně předpisů pro vozy Grand Prix se proslavil až po válce. Řadový osmiválcový motor měl zdvihový objem pouze 1,5 litru, ale díky přeplňování kompresorem se mohl pochlubit výkonem téměř 200 koňských sil. Mezitím se však cesty Anzo Ferrariho a značky Alfa Romeo rozešly. Ferrari začal pracovat na svých projektech a v roce 1947 představil sportovní model Ferrari 166 MM. Speciální verze tohoto modelu vyhrála vytrvalostní závod 24hodin Le Mans a zahájila novou kapitola automobilové historie. „Auta jsou krásná jen tehdy, když vítězí". To bylo životní krédo Enza Ferrariho.