Autosportfoto

Caroll Shelby vzpomíná na triumf Aston Martinu v Le Mans 1959

Legendární americký závodník Carroll Shelby před padesáti lety tvořil polovinu posádky vozu Aston Martin DBR1, který v roce 1959 v Le Mans zvítězil. Za volantem se Shelby tehdy střídal s Angličanem Royem Salvadorim. Pojďme se Shelbym zavzpomínat na triumf, který sám považuje za největší úspěch své kariéry.



„S Aston Martinem to byly skvělé časy, na které stále rád vzpomínám. Mnoho vzpomínek mám spojených hlavně s Le Mans 1959. Pamatuji si třeba na to, že nám vytekla spousta oleje. Majitel Aston Martinu David Brown usedl na konci závodu do auta, aby objel vítězné kolo. Pro něj to znamenalo strašně moc. Myslím si, že si v životě nic nepřál tolik, jako vítězství v Le Mans. Když bylo jasné, že si jedeme pro vítězství, šel se převléknout a vzal si to nejlepší, co měl s sebou. Oblékl si novou sportovní bundu a vše ostatní. Když ale usedl do vozu, všude byl olej! Bylo mi ho docela líto. Byl tak pěkně oblečený, ale celý od oleje! Přesto si myslím, že mu to s ohledem na okolnosti zas tolik nevadilo...“

„Tehdy činil náš rozpočet na celou sezonu 150 000 liber. Podobně jako tehdy, také nyní musí Aston Martin vystačit s omezenými zdroji. I současného týmu si velice vážím a budu na všechny jeho členy, kteří budou v Le Mans, myslet a držet jim palce.“

„Celkově to však je dnes už hodně jiné. Myslím si, že bych to v Le Mans dnes už jen těžko poznával. V současné době je Le Mans spíše čtyřiadvacetihodinovým sprintem. Dříve to bylo hodně jiné. Vlastně šlo o sérii kompromisů, které jste museli během závodu udělat. Neexistovaly žádné automatické omezovače otáček, ty ovlivňovala pouze naše noha na plynu. Tehdejší převodovka a spojka se nedá s dnešními vůbec srovnat. Tehdy to bylo mnohem více o vytrvalosti. Jediný přehmat stačil, abyste oddělali motor.“

„Ale ono vlastně skoro nejde porovnávat Le Mans v roce 1959 a dnes. Vždycky jsem závodní historii dělil na jednotlivé éry a nikdy nemůžete říct, že jedna z těchto epoch byla obtížnější nebo snazší, než byla ta předchozí nebo následující. Je to jako srovnávat jablka s hruškami. Co se ale určitě nemění, je radost z vítězství!“



„Fyzicky to bylo obtížné, v roce 1959 jsem měl po celý závod žaludeční potíže. Asi jsem snědl něco špatného. To byl jeden z mých hlavních problémů, ale v Le Mans hodíte vše ostatní za hlavu. Pokud totiž máte šanci vyhrát v Le Mans, víte, že je to vaše životní šance. Když si na to ale vzpomenu, nebylo to jednoduché, protože za celých čtyřiadvacet hodin jsem nesnědl nic kromě žaludečních tablet. Pak jsme vyhráli a ostatní mi vrazili láhev šampaňského přímo do úst a to mě docela odrovnalo! Byl jsem tak unavený, že jsem sotva dokázal stát nebo přemýšlet. Vzpomínám si, že jsem pak zkolaboval a prospal snad dvanáct hodin.“

„Časy se mění, ale jsem si jistý, že bych si řízení moderního auta třídy LMP1 také užil. Závodní jezdci se vždycky adaptují na techniku, kterou mají k dispozici, a postupně se učí. Tak to prostě je a bude. Ale rozdíly existují. Před Le Mans 1959 jsme tolik netestovali, protože to nebylo potřeba. Okruh už jsme znali, navíc člověk měl k dispozici dalších čtyřiadvacet, aby případně našel odpovědi na své další otázky. Naší prioritou bylo zvládnout celý závod a neudělat žádnou chybu. A věřte mi, že byla spousta příležitostí, jak by se dalo vše pokazit nebo jak by vám to mohl pokazit někdo jiný.“

„Tehdy i nyní platí jedno: Le Mans se žádný jiný závod nepodobá. Sláva čtyřiadvacetihodinovky spočívá v tom, že během ní musíte řešit problémy, s nimiž se v jiném závodě nesetkáte. Jsem si jistý, že tohle platí i nyní.“

„Jezdcům, kteří budou za týden hájit barvy Aston Martinu, chci vzkázat jediné: pokračujte v tom, co jsme začali. Roy Salvadori i já jsme na vás opravdu pyšní. Doufejme, že tento tým má před sebou dalších skvělých padesát let. Držím palce.”