Autosportfoto

Aleš Loprais si oddechl, že už se jede, Karel věří v návrat do Afriky

Statisíce diváků provázely sobotní start Dakaru v Buenos Aires. Šestihodinová show na náměstí Plaza de la Republica byla neskutečnou podívanou.




„Kamióny musely rampu objet, protože by nevydržela. Každý startující měl ale obrovské ovace a diváci se chvílemi chovali jako šílení. Před naši jedoucí tatru skočil mladík, kamarád ho fotil a vůbec neřešili, jestli Aleš zabrzdí nebo ne. Samozřejmě zabrzdil, ale vyjet třeba z uzavřeného parkoviště a někam se dostat, bylo záležitostí nekonečných minut. A to byly ulice kolem pro dopravu zavřené,“ říkal s úžasem v hlase Lopraisův navigátor Vojtěch Štajf.
                                                                                                 

V sobotu dopoledne pak startovní pole, čítající 530 strojů, vedených závodníky i závodnicemi ze 49 zemí, vyrazilo na úvodní etapu dlouhou 733 km s 371 km dlouhým speciál testem. „Máme představu co nás čeká. Na briefingu jsme se dozvěděli nějaké detaily o trati, ale také informaci o velkých změnách ve třetí etapě kvůli ochráncům přírody a archeologům. To čekání na start bylo pekelné. Hodně mi pomohl strýc Karel, který má přeci jenom spoustu zkušeností z různých koutů světa. Teď už vyjíždíme a nervozita z nás spadla,“ říkal pár minut před startem Aleš Loprais.
                                                                                                  

Také přemýšlel nahlas o konkurenci... „Na trať vyjelo jednaosmdesát kamiónů, což je ohromné množství. Dvacet z nich můžeme považovat za naši přímou konkurenci a nejméně deset má na vítězství. Především to jsou neskutečně silné kamazy, vozy MAN a sedm Ginafů, které dokáží jedním zmáčknutím knoflíku naladit motor na 1500 koní. Oni si s tím hrají, my používáme klasickou mechaniku. Ale dává do závodu srdce, entuziasmus a jedeme se skvělou tatrou.“ Lopraisovým cílem jsou opět stupně vítězů.
                                                                                             

Ivo Kaštan cítí i trochu strach
Ivo Kaštan má jiné starosti... „Vadí mi dlouhé přejezdy po silnici. To na téhle menší motorce není ideální. Pořadatelé vždycky straší množstvím písku a dunami. Tady bude asi hodně dun. Musím se s tím vyrovnat. Jedeme do neznáma, takže kdybych tvrdil, že nemám strach, tak bych lhal.“
                                                                                             

V Buenos Aires se pochopitelně diskutovalo také o budoucnosti Dakaru. „Podle našich informací je na jihoamerických tratích spousta podobných míst jako v Africe. Navíc trať je pestřejší o horské úseky. Věřím, že pokud se soutěž letos povede a bude zajištěna bezpečnost, může se jezdit v jižní Americe pravidelně. Je to velký světadíl a jet se může i v jiných zemích,“ řekl Karel Loprais.
                                                                                               

Rozhodně neuzavírá ani africkou kapitolu Dakaru. „Počítám s tím, že se Dakar do Afriky vrátí a klidně se mohou jet v jednom roce dvě takové soutěže. Nemůže to být ale hned po sobě. Vždyť z jižní Ameriky pluje technika lodí skoro měsíc a musí být také čas na její přípravu na další obtížný závod. Organizátoři by museli najít dva termíny, časově dále od sebe,“ dodal Loprais a připomněl: „V jednom roce jsme jeli Dakar i Paříž - Moskva - Peking a zvládli jsme to. Problém byl jen v tom, že technika z Čína byly dva měsíce na moři a málem jsme nestihli start dalšího Dakaru. Chce to tedy najít správný termín. Jinak by museli mít závodníci k dispozici víc techniky, ale to by bylo finančně velice náročné,“ zdůraznil šestinásobný vítěz Dakaru.

Zdroj: Jan Říha, Radiožurnál (Český rozhlas)