Autosportfoto

Sympatická závodnice Tereza Machová

K rozhovoru jsem dnes pozval nezvykle ženu, tedy závodnici a pořádně rychlou, je jí Tereza Machová, která prohání své soupeře v závodech do vrchu, a tak jsme se zeptali, jak začínala a jaká spokojenost vládne s tou letošní sezónou.

Jaké začátky Vás pojí s motoristickou kariérou, kdy vznikl ten nápad závodit?

V závodním prostředí se pohybuji od mala, ať už jsme byli někde s taťkou jako diváci nebo závodil přímo on, takže mě závody vždy lákaly. Velký zlom ale u mě nastal až v osmnácti, když už jsem měla řidičský průkaz a začala jsem taťku přemlouvat, jestli bych se také někde nemohla svézt a nakonec to dopadlo.

Začínala jste na motokárách, nebo s něčím větším?

Na motokárách jsem bohužel nezačala. Začala jsem tedy až v osmnácti, kdy mi taťka půjčil jeho jedničkového Golfa, kterého měl postaveného na rallye. Jela jsem párkrát na okruhu v Hradci Králové a ve Vysokém Mýtě. Jelikož Golf neměl posilovač a měl silný samosvor, tak se mi těžko řídil, ale díky velkému zápalu mi taťka následně postavil téměř sériovou Suzuki Swift. Před prvním závodem do vrchu jsem se zúčastnila Rallye Talentu 2016, kde jsem postoupila do finále. Díky Rallye Talentu jsem následně byla vybrána do Autoklub Junior Teamu, pod kterým jsem odjela svou první sezónu v rámci   MČR automobilových závodů do vrchu.

Ženy za volantem vidíme běžně, ale na závodních tratích už jich tolik nezávodí, jak vnímáte své mužské soupeře?

Tolik žen na kopcích sice zatím není, ale soupeře vnímám stejně, ať už jde o muže či ženy. Na závodech vládne přátelská atmosféra a žádné předsudky zde nevnímám.

Představte nám trochu svůj prototyp Norma a své začátky s ním? Kolik to má třeba spotřebu?

S Normou jsme si relativně sedly hned od začátku. Testovala jsem 2x na okruhu a hned na to už jsem jela první kopec v Náměšti, přičemž výsledek nebyl vůbec špatný, takže jsem byla mile překvapena, že to půjde.

Začátky s Normou byly trošku odlišné než s plechovým autem, jednalo se o mnoho změn. Přecházela jsem ze Suzuki s předním náhonem na „zadokolku“, což je spíše výhoda, ale plyn je u Normy hodně citlivý, takže nastala mnohem větší práce s plynem. Největší změnou však byl přítlak, tedy kromě toho, že mám hlavu venku.

Jinak má Norma bez benzínu cca 565 kg, cca 280 koní. Je z roku 2008, má sekvenční převodovku Sadev a motor Honda Mugen, který je uložen na středu. Spotřeba je překvapivě velmi nízká. Po závodech se vždycky smějeme, že odsáváme více benzínu, než jsme tam nalili.

Máte nějaký tajný sen, s čím byste se chtěla svést na závodní trati? A která trať patří mezi ty Vaše oblíbené?

Asi ani není mým snem konkrétní vozidlo, jako spíše trať. Chtěla bych závodit v Trentu a mým snem je i Pikes Peak, i když to už je trošku složitější. Nadchla mě trať v chorvatském Buzetu, která je velmi zajímavá a složitá. V České republice patří mezi mé nejoblíbenější tratě Ústecká 21 a Laudon.

Sezóna v závodech do vrchu je za vámi, jaká letos byla? Splnila Vaše očekávání?

Sezóna se vydařila nad očekávání. Na všech tratích se mi podařilo zrychlit, podařilo se mi zajet několik dámských rekordů a velkou radost jsem měla z prvního místa na Ústecké 21. Celkově jsem se ve třídě E2‑SC-2000 umístila na 3. místě. Kromě MČR jsem se také svezla na některých závodech ME, například v Buzetu či Rechbergu, kde bylo obrovské množství fanoušků, kteří vytvářeli úžasnou atmosféru a obě tratě jsou velmi zajímavé.

Jaký závod nebo ocenění si nejvíce ceníte ve své jezdecké kariéře?

Nejcennějším oceněním je pro mě nejspíš juniorský mistrovský titul z roku 2022. Co se závodů týče, tak si velmi cením 1. místa z ECCE HOMO, které se mi podařilo vyhrát ještě se Suzuki Swift ve třídě E1-1400. Dále zmiňované vítězství na Ústecké 21, jelikož se jednalo o velmi vyrovnaný souboj.

Budete i v budoucnu věrná závodům do vrchu, nebo byste ráda zkusila i něco jiného?

Dříve jsem se vždy chtěla posunout do Rallye, ale vrchy jsem si nakonec oblíbila natolik, že mě již jiné disciplíny tolik nelákají. Oproti okruhům mi kopce připadají mnohem zajímavější, je zde větší adrenalin, jelikož jedete mezi stromy. Rallye je podle mě královská disciplína, ale zároveň nesete velkou zodpovědnost za navigátora, který sedí vedle vás, a také je finančně mnohem náročnější.

Kdo Vám v závodění nejvíce pomáhá, máte nějakého maskota s sebou?

Nejvíce mi pomáhá můj tatínek, který je zároveň mým mechanikem. S taťkou do toho dáváme vše, co můžeme, takže on je největší podpora. Maskota zatím žádného nemám, ale mám v karavanu vystavené obrázky Normy, který jsem dostala od fanoušků.

Velmi nám pomáhá i Miloš Beneš, který mi dává nejen jezdecké rady, ale pomáhá nám i s nastavením vozu, když si nevíme rady.

Na závěr bych chtěla moc poděkovat fanouškům závodů do vrchu, letos byla všude na závodech skvělá atmosféra, byli jste úžasní. Dále také organizátorům, díky kterým jsme měli možnost závodit, týmu GMS Czech Racing Team a rodině a příteli.

Děkuji moc za milý rozhovor.

Věřím, že se Vám bude na závodních tratích dařit, děkujeme za rozhovor a zase někdy nad motoristickými periodiky na shledanou!

Vláďa Rožánek a Tereza Machová