Autosportfoto

Dvaadvacetiletá pauza Stanislava Koiše skončila na Vltavě

Ve znamení velkého návratu se nesla účast Stanislava Koiše na víkendové Historic Vltava Rallye s centrem v západočeských Klatovech. Padesátiletý rodák z Košic žijící v Bánovcích nad Bebravou si atmosféru automobilové soutěže vychutnal znovu po dlouhých dvaadvaceti letech.

Třetího podniku FIA Mistrovství Evropy v rallye historických automobilů se zúčastnil za volantem Fordu Sierra Cosworth RS s pohonem zadní nápravy. Stano Koiše navigovala jeho manželka Adriana, s níž v minulosti už závodil. Závěrečné fanfáry si však slovenský pár nevychutnal. Stopku mu vystavila technická závada po desáté rychlostní zkoušce.

Před startem Vltavy si udělal Stano Koiš čas a poskytl serveru autosportfoto.sk exkluzivní rozhovor.

Kdy jste si poprvé přičichl k vůni benzinu?

Krásu motorsportu jsem si poprvé vychutnal už v patnácti letech, kdy jsem dělal mechanika Laco Losmanovi, který jezdil s Alfou Romeo. Na nějaké servisování auta jsem byl sice hodně mladý, ale díky tomu jsem se do tohoto úchvatného kolotoče mohl zapojit. V kokpitu závodního speciálu jsem se objevil po vojně jako navigátor Miloše Kolena ve Škodě 130 RS. Potom mě však začal lákat volant, a tak jsem si na přelomu let 1982 a 1983 koupil žigulíka. Postavil jsem ho na závody do vrchu a absolvoval s ním jednu sezonu. Kromě toho se mi stále líbila rallye, tudíž jsem jezdil kromě kopců také automobilové soutěže.

S jakými auty jste v průběhu kariéry startoval?

Jako pilot jsem si vyzkoušel již zmíněného žigula, avšak většina mojí kariéry se pojí s Fordy, které v současnosti rovněž prodáváme. Ta značka je mi tedy hodně blízká. Jezdil jsem se Sierrou XR 4x4, dvoukolkou i čtyřkolkou specifikace Cosworth a dvěma různými Escorty Cosworth.

Doba pokročila a vy jste zůstal věrný historickému závoďáku. Novější speciál vás už neláká?

Když jsem byl mladší, vždycky jsem vlastnil soudobá auta. To, že teď jedu s veteránem, přišlo tak nějak samo. S přibývajícími roky člověk vzpomíná a díky takovému vozu, jaký máme, si připomenu dobu minulou. Dnes znají mladí jen WRC a Super 2000. Chtěl bych jim přiblížit auto, které dřív patřilo mezi běžnou soutěžní techniku.

Vzpomínáte na nějaký moment, který vám z dob aktivního závodění utkvěl v paměti?

Zajímavých věcí bylo hodně, ale nic není tak výrazné, abych si to připomínal. Největším úspěchem byl samozřejmě zisk několika národních mistrovských titulů v závodech do vrchu. Evropu jsem nejezdil, takže jsem dosáhl možného maxima. Cením si i postupu do rallyeového federálního mistrovství. Tehdy jezdilo v jedné třídě kolem 30 až 40 vozů. Dnešní pohled do startovky některého závodu slovenského šampionátu je žalostný - tolik aut je tam dohromady.

Kolik let uplynulo od doby, kdy jste odstartoval do vaší poslední rallye?

Nutno dodat, že náš návrat je zcela spontánní. Vůbec jsme ho neplánovali. Letos uplynulo pětadvacet let od mojí poslední Rallye Vltava. Mým spolujezdcem byl Peter Šafár. Odstoupili jsme na druhé rychlostní zkoušce. S rallye jako takovou jsem skončil o dva roky později a začal se věnovat pouze kopcům.

Na sedačce spolujezdce se v Klatovech objeví vaše manželka Adriana. Už jste spolu někdy jeli?

Dřív jsme spolu závodili. Po těžké havárii na posledním podniku federálního mistrovství sezony 1985 v Příbrami ale jezdit přestala.

Jaký je původ auta, se kterým jste se v Klatovech objevili?

Je to originální stroj, který v prosinci 1986 postavila italská ladičská firma Repetto Motors zabývající se stavbou enkových Fordů Sierra. Od roku 1987 tedy tento speciál závodí neustále, i když s různými přestávkami. Objevil se v rallye, na kopcích i při slalomu. Podle dokumentace původního majitele z Itálie jel tento vůz dokonce i na Sardinii. Já jsem ho koupil před čtyřmi lety. Rok jsem s ním jezdil závody do vrchu, potom jsem však neměl čas se autu věnovat a stálo v garáži. Následně prošlo kompletní renovací, kterou jsme dokončili minulý rok v září. Jako test jsem pojal jeden zářijový závod do vrchu a říjnovou Rally Lubeník, což je taková malá pohárová soutěž na Slovensku.

Je start na Vltavě ojedinělým nebo letos pojedete víc závodů?

Věřím, že dvě nebo tři soutěže v letošní sezoně absolvujeme. Určitě se v říjnu zúčastníme Rallylegend v San Marinu.

Tam ale každého zájemce s otevřenou náručí nevítají...

My už to naštěstí máme předjednané. V březnu jsme měli jet závod historiků v Toskánsku, dokonce jsme zaplatili startovné. Soutěž ale byla přeložena na květen, kdy už nemám kvůli synovým závodům čas. Organizátoři měli velký zájem, abychom tam přijeli, a tak nám jako kompenzaci nabídli účast v San Marinu.

Zmínil jste svého syna Martina. Přes svoje mládí už dokázal v závodech do vrchu hodně. Jste na něj pyšný?

Ano. A to velmi! Vidím na něm kus své práce, ale také jeho vlastní píli a snahu být úspěšným. Už když se narodil, tak jsem si představoval, jak se z něj jednou stane závodník. Jako malý kluk měl motokáru, pak jsme ho naučili řídit auto a už v patnácti letech začal jezdit kopce. Jsem rád, že se to povedlo, a že se nevěnuje hokeji nebo fotbalu.

Půjde ve vašich stopách? Má nějaký vztah k rallye?

Vloni jel s Fordem Fiesta jako předjezdec v Bratislavě a Košicích. Až do června bude studovat, tudíž teď nemá moc času, ale potom se určitě někde sveze. Nevím, jestli bude rallye jezdit systematicky, ale hodně ho láká.