Autosportfoto

Dakar 2010 - Napříč Jižní Amerikou

Počínaje prvním březnem se na trh dostává úchvatná publikace z dílny Ladislava Lály a jeho kolektivu spolupracovníků Dakar 2010 - Napříč Jižní Amerikou.

Volné pokračováním loňské knihy s přívlastkem "Legenda pokračuje" dopodrobna mapuje letošní Dakar především díky postřehům autora, jenž byl sám svědkem neopakovatelské atmosféry na chillském a argentinském území. Publikace je doplněna množstvím atraktivních fotografií přímo z epicentra dění.

Pokud vás následující ukázka z knihy zaujme natolik, že se rozhodnete pro pořízení této jedinečné publikace, navštivte tento odkaz a dílo Ladislava Lály si objednejte rovnou z tepla svého domova.

A teď už slíbené promo z knihy Dakar 2010 - Napříč Jižní Amerikou!

Návrat dakarské rallye do Argentiny a Chile potvrdil dominanci týmu Volkswagen, který zůstal poslední ryze tovární stájí v kategorii automobilů. Souboj o celkové vítězství probíhající až do posledního kilometru se odehrával v jednoznačné režii týmu z německého Wolfsburgu. Čtyři Touaregy TDI, které do Buenos Aires dorazily na poslední chvíli letecky z Amsterodamu, byly letos bezkonkurenční, když dokázaly vyhrát polovinu z celkem čtrnácti etap. Zbytek startovního pole se zmohl pouze na dílčí úspěchy.

Po letošním triumfu zůstává VW jediným výrobcem, jenž na Dakaru dokázal triumfovat s dieselovým agregátem. Klíčem k úspěchu přitom nebyl jen výkonný motor s přímým vstřikem skrývající pod kapotou tři sta koní, ale rovněž spolehlivost auta jako celku. Alespoň jeden z touregů skončil v každé etapě mezi nejlepšími třemi, z možných dvaačtyřiceti pódiových umístění jich německý tým vybojoval sedmadvacet.

O Dakaru se košilatě hovoří jako o nejtěžším motoristickém podniku světa, ale proč vlastně? Pokud jde o délku, Dakar představuje ekvivalent čtyřiadvaceti podniků formule 1, polovičního počtu závodů NASCAR a dvou čtyřiadvacetihodinovek Le Mans. Vlastní závodění se přitom odehrává v extrémních teplotách a terénech, které dohánějí techniku i posádky až na samotnou hranu jejich schopností, často dokonce za ni. Ironií osudu přitom je, že příběhy vítězů patří většinou spíše mezi ty nudnější.

Souboj o triumf v prestižní kategorii automobilů se od prvních kilometrů odehrával v režii Volkswagenu (VW) a BMW, tedy pokud připustíme, že dominanci továrního týmu z Wolfsburgu mohl v cestě za obhajobou loňského titulu někdo ohrozit. V obou případech se jednalo samozřejmě o speciály poháněné dieselovými agregáty. Zbytek startovního pole v čele s hummerem showmana Robbyho Gordona a privátními vozy Mitsubishi mohl doufat pouze v dílčí úspěchy.

Hned v první etapě na území Argentiny triumfoval Nani Roma s BMW. Od španělského jezdce, jehož plné jméno zní Joan Roma Cararach, se však štěstí začalo odvracet hned následující den. Tehdy ztratil patnáct minut poté, co ve zrádné pravotočivé zatáčce převrátil své BMW na střechu. Mnohem vážnější kolize však postihla Romu ve třetí etapě. Pravá zadní část jeho auta byla notně pochroumaná a bez zranění nevyvázl ani pilot samotný. S Romou musel odstoupit i jeho francouzský navigátor Michel Perin, který v předchozím ročníku vážně havaroval po bohu Carlose Sainze.

Třetí etapa pohřbila rovněž šance na obhajobu titulu pro Jihoafričana Giniela de Villierse. Jeho volkswagen zastavily po zhruba sto osmdesáti kilometrech rychlostní zkoušky problémy pětiválcového dieselového agregátu. Závažnost poruchy donutila de Villierse čekat na asistenční kamion, který jej po nezbytné opravě poslal zpět do závodu. Tříhodinová ztráta však znamenala konec veškerých nadějí a přes noc učinila z obhájce titulu nejrychlejší rychlou asistenci.

V čele soutěže po čtyřech etapách figuroval historicky nejúspěšnější účastník Dakaru Stephane Peterhansel. Francouz, který během své kariéry dokázal šestkrát zvítězit v kategorii motocyklů s Yamahou a třikrát mezi auty v barvách Mitsubishi, letos usedl za volant BMW. Peterhansela zpomalila pátá etapa z Copiapa do Antofagasty, kde ho zradila hnací hřídel.

Oprava svépomocí trvala téměř hodinu. Zbytek etapy však jelo BMW pouze s pohonem přední nápravy, takže do cíle přijelo se ztrátou 2:14:35. To v nabité konkurenci znamenalo konec veškerých nadějí na obhajobu vítězství. Po čtrnácti etapách zaostal Peterhansel o 2:17:21 hodiny. Takže si můžeme jen domýšlet, jak by se závod vyvíjel, nebýt jeho technických problémů.

Po odstoupení Romy a technických problémech de Villierse i Peterhansela se souboj o první místo zúžil na interní záležitost pilotů Volkswagenu. Zasloužené vítězství mohl nakonec slavit smolař z let minulých Carlos Sainz, kterého zdatně navigoval Lucas Cruz. Španělské duo sice vybojovalo „jen" dvě etapová vítězství a v závěru muselo při údajné absenci týmové režie odolávat stíhací jízdě skromného Nassera Al-Attiyaha, ale díky profesorské a především vyrovnané jízdě bez chyb nakonec slavilo triumf.

O pouhé dvě minuty a dvanáct sekund zaostal právě katarský pilot navigovaný Němcem Timem Gottschalkem. Al-Attiyah získával na Sainze v dunových pasážích, vždyť na písku doslova vyrostl. Naopak lehce ztrácel v rychlých zatáčkovitých štěrkových úsecích. Američan Mark Miller s Jihoafričanem Ralphem Pitchfordem vybojovali třetí místo, zatímco na loňského vítěze Giniela de Villierse zbyla až sedmá pozice. Miller tak podobně jako minulý rok získal pódiové umístění a marketingově důležitý - byť neoficiální - titul nejúspěšnějšího Američana. Stupně vítězů tak byly letos kompletně modré. Pořadí na prvních třech místech zůstalo stabilní od páté etapy až do konce soutěže.

Carlos Sainz na Dakaru triumfoval rok poté, co musel po pádu do rokle odstoupit z prvního místa a přijít tak o již téměř jisté vítězství. Sainz jel od začátku velmi chytře a dokázal se držet v čele, aniž by vyhrával jednotlivé etapy. Své letošní první dílčí vítězství si připsal až v desáté etapě, která zavedla účastníky z La Sereny do Santiaga, shodou okolností oblasti postižené koncem února ničivým zemětřesením. Sainz s Cruzem zvítězili i ve svém třetím společném podniku a stali se první ryze španělskou posádkou v autech, která dokázala triumfovat.

Sainzův naprosto vyrovnaný výkon nakonec vedl k celkovému vítězství, i když si na své konto připsal "jen" dvě etapová prvenství. Carlos se dostal do celkového vedení již po páté etapě, i když se do té doby pohyboval střídavě na druhém a čtvrtém místě v umístěních jednotlivých rychlostních zkoušek. K triumfu vedla dokonalá péče mechaniků v depu o všechny klíčové komponenty vozu a prvotřídní servis pro jezdecká a navigátorské esa ze strany týmu. Především ale šlo o nesmírnou chuť samotného Sainze dokázat, že i on se umí vypořádat s nástrahami Atacamy a není tak jen výtečným rallyeovým pilotem, který v roce 1990 a 1992 vyhrál světový pohár WRC, nýbrž i perfektním jezdcem světového poháru FIA Cross Country Rallye, kdy v roce 2007 vyhrál tuto sérii, a nakonec i vítězem Dakaru samotného.

Jeho počátky však nebyly příliš povzbuzující. Když v roce 2005 vstoupil do stáje Volkswagenu, skončil s nezanedbatelnou ztrátou deseti hodin za tehdejším lídrem Lucem Alphandem. Následující rok ukořistil pět etapových vítězství , útok na celkové prvenství ovšem skončil v pouštích Mauretánie. Nejslibněji měl závod rozjetý v loňském roce, avšak tehdy jej zastavila ošklivě vypadající havárie do strže vyschlé řeky ve dvanácté etapě. Proto se v průběhu celého ročníku 2009 pečlivě připravoval na úspěch v této soutěži. Sainz zvítězil na prestižní rallye Dos Sertoes Rallye v Brazílii a Silk Way na pláních Ruska. Připsal si tak konečně absolutní první místo na rallye Dakar a budiž mu socha Tuarega a pamětní medaile toho navždy připomínkou.

V porovnání s flotilou VW působil tým X-Raid BMW skromněji, přesto však budil zaslouženou pozornost. Ačkoliv se nejedná o plnohodnotný tovární tým, jako je tomu v případě Volkswagenu mezi automobily nebo Kamazu v kategorii kamionů, může BMW počítat s nezanedbatelnou podporou ze strany mnichovské automobilky. Jezdecká sestava BMW vzbuzovala před startem vysoká očekávání. Stephane Peterhansel přešel po odstoupení Mitsubishi ze soutěží dálkových rallye právě k BMW, podobně jako jeho týmový kolega Nani Roma, který u Mitsubishi také něco znamenal. Ostřílené duo doplňoval neméně zkušený Francouz Chicherit, šampion světového poháru Cross country rallye z roku 2009, a dravý Rus Novitsky - tedy sestava, kterou nešlo přehlédnout ani podcenit.

Sympatický Francouz Chicherit ztratil téměř hodinu hned na startu v první etapě z Colonu do Córdoby a v dunové části mezi destinacemi San Juan a San Rafael ve 12. etapě pak ztrátu prohloubil o dalších sto minut. Nakonec tak skončil na pátém místě za svým stájovým kolegou Peterhanselem. Ten přitom získal čtyři etapová vítězství, po jednom si připsali Chicherit a Roma, ale ani to v součtu nestačilo na sedm dílčích triumfů Volkswagenu.

Vozy dnes již ex-továrního týmu Mitsubishi dokázaly být chvílemi velmi rychlé, jejich výkony však bohužel postrádaly vyrovnanost. O nejlepší výsledek týmu se postaral Portugalec Sousa, který vybojoval konečné šesté místo. V první desítce jej navíc doplnili i týmoví kolegové: Argentinec Terranova dojel devátý, Brazilec Spinelli hned za ním. Pod taktovkou miliardáře Nicolase Misslina z Francie, jenž sám pilotoval vůz se startovním číslem 318 a skončil na skvělém 13. místě, tak Mitsubishi dopadlo výrazně lépe než v loňském roce.

Tenkrát nejlepšího výsledku značky se třemi diamanty dosáhl Miroslav Zapletal, startující ovšem v barvách vlastního týmu OffroadSport CZ. Misslin se svou stáj JMB Stradale Off Road tak v praxi dokázal, že o přední příčky mohou bojovat i netovární vozy, když automobily Mitsubishi pravidelně dojížděly v první desítce. Pravdou však také je, že supervýkonné lancery představovaly poslední evoluci speciálů připravovaných továrnou právě pro Dakar.

Ani Mitsubishi se ale nakonec nevyhnula větší či menší klopýtnutí. Orlando Terranova ztratil více než tři hodiny v extrémně náročné třetí etapě, nejzkušenější jezdec týmu Carlos Sousa stál hodinu a půl v sedmé rychlostní zkoušce ve snaze improvizovaně opravit brzdy, když mimo jiné připáskoval brzdové trubičky k přednímu zavěšení přes kleště. Bude zajímavé sledovat, zda Misslin udrží tým při životě, případně dokáže-li jej někam posunout.

Dalším z horkých favoritů byl létající - nebo chcete-li skákající - Robby Gordon na svém monstru, které z dálky připomíná hummer. Gordon se letos zúčastnil Dakaru již pošesté, z toho popáté s týmem Hummer. V roce 2005 se stal Robby prvním Američanem, který na tomto podniku vyhrál etapu. Hned od následující sezony pak zahájil tažení za celkovým vítězstvím. Američanova nepřehlédnutelná buggina a jeho dynamický jízdní styl přitahovaly asi největší pozornost diváků. Ze snu děsil většinu soupeřů, zejména pak z řad jezdců na dvou kolech.

Jan Veselý z Czech Dakar Teamu popsal setkání s fenoménem jménem Gordon takto: "V korytě plném kamení jsem jel něco mezi třicítkou až čtyřicítkou, podobně jako všichni ostatní. Najednou jsem zaslechl ten známý, hluboce chrochtavý zvuk. Bylo mi jasné, že nejlepší bude okamžitě někam zmizet. Raději jsem zariskoval pád, kdyby se mi nepodařilo z toho koryta vyjet, než abych tam zůstal. Pokračoval jsem po úzké vrstevnici a čekal, až se to peklo na čtyřech kolech přežene. Pohled na letící a hlučící hummer byl impozantní."

V úvodních etapách se Gordonovi příliš nedařilo, auto bylo na rychlé trati v zatáčkách až příliš živé a klouzalo z optimální jízdní stopy. Velké zlepšení nepřišlo ani v poušti, která měla být silnou stránkou hummeru. Technické problémy v podobě defektů a potíží s automatickým dohušťováním, které vozy s pohonem dvou kol mít mohou, znamenaly nezanedbatelnou časovou ztrátu, podobně jako vadný alternátor. Robby také několikrát zapadl a musel svůj náklaďáček složitě kopat.

Dílčího etapového úspěchu dosáhl Gordon ve čtvrté etapě, kterou vyhrál o sekundu před Peterhanselem. Robby nakonec po různých peripetiích a problémech se svým speciálem, který má v technických nařízeních vlastní záznam, skončil se ztrátou více než šesti hodin na celkovém osmém místě. Po loňském famózním třetím místě sice jde o jistý ústup, nicméně pro Robbyho, jak on sám říká, představuje jediný cíl pro další roky na Dakaru vítězství.

"Podřídím zcela vše tomu, aby byl příští ročník už konečně můj," nechal se slyšet Robby Gordon, profesionální jezdec americké NASCAR. Té se účastní již úctyhodných šestnáct let a ví, jak těžké je dosáhnout úspěchu. Zvláště pak s novým strojem, na kterém nejsou ještě zdaleka vychytané všechny mouchy. Pokud by se nakonec potvrdila spekulace a příští rok se na start postavil hummer s pohonem všech čtyř kol, můžeme od Gordona čekat velký výsledek.

Gordon a Hummer jsou součástí moderní dakarské legendy. Robby dělá z rallye show a právě proto je lidmi zbožňován. Jeho skok přes startovní rampu v Buenos Aires byl opět famózní. Nikdo jiný si něco podobného prostě nedovolí. Team Hummer měl letos v akci hned tři stroje H3. Protože tyto speciály raději létají, než jezdí po zemi, do Buenos Aires, podobně jako speciály VW, přiletěly.

Týmovým kolegou Gordona se stal doslova na poslední chvíli B. J. Baldwin, jenž tak za volantem Hummeru H3 Vanguard nahradil Ronna Baileyho. Třetí buginu s názvem Hummer Chile, tentokrát v bílém provedení, pilotoval Carlo de Gavardo. Gordon si v průběhu soutěže stěžoval na nevýhodu v podobě restriktoru, která výrazně omezovala jeho stroj zejména v těžkém dunovém terénu. Zatímco totiž hummery nejezdily rychleji než nějakých 165 km/h, touaregy létaly na hranici 190 km/h, což na dlouhých rovinkách představuje nezanedbatelný rozdíl. Dalším nedostatkem hummerů byla vyšší spotřeba paliva a s tím související hmotnost vozu, což výrazně ztěžovalo průjezd dunovými poli.

Česká republika letos navzdory krizi zaznamenala nejpočetnější účast v kategorii automobilů za celou historii soutěže, tedy od roku 1979. Největší naděje se upíraly na čtyřnásobného mistra ČR v Cross country rallye Miroslava Zapletala. Ten po loňském fenomenálním úspěchu v podobě 7. místa v absolutním pořadí patřil mezi největší česká želízka v ohni. Pokud někdo z našich mohl pomýšlet na umístění v první desítce, tak právě Zapletal. Historicky nejúspěšnější Čech v této kategorii se hned po návratu z loňského ročníku v lednu 2009 pustil do stavby speciálu Hummer H3 Evo.

Vzhledem k ekonomické krizi musel tým nakonec tento ambiciózní projekt odložit a Miroslav Zapletal vyrazil do boje s osvědčeným modelem Mitsubishi L200. Posádka s číslem 309 týmu OffroadSport CZ se od začátku soutěže pohybovala mezi 20. a 30. místem. Podobně jako mnohé další účastníky trápily Zapletala potíže s teplotou paliva, která v extrémních podmínkách Atacamy dosahovala až 70 °C. Účinkování posádky Zapletal-Ouředníček předčasně ukončila hrůzná havárie.

"Jeli jsme a za horizontem spadli do kráteru, který jsme vůbec neviděli. Byla to strašná rána. Mirek hned věděl, že má něco s páteří. Trpěl ukrutnými bolestmi a okamžitě ho odvezl vrtulník," popsal Tomáš Ouředníček hororovou scénu, k níž došlo během šesté rychlostní zkoušky na 303. kilometru. Mirek Zapletal si poranil páteř a po leteckém transportu do místní nemocnice v hlavním městě Santiagu se podrobil operaci. Shodou okolnosti se Zapletal o den dříve setkal s chilskou prezidentkou, která navštívila bivak, a tak se mohl těšit péči jejího osobního lékaře. Místní zdravotníci při prohlídce Tomáše Ouředníčka nepoznali, že má poškozený jeden hrudní a dva bederní obratle, a propustili jej z nemocnice.

O tom, že masáž tři prasklé obratle opravdu nespraví, se dozvěděl od českých lékařů až po týdnu, kdy se běžnou linkou vrátil domů. Je zázrak, že Tomáš v podstatě bez problémů doletěl zpět do vlasti a ještě několik dnů se pohyboval, jelikož se mu páteř mohla kdykoliv zhroutit. O tom, jak a pokud vůbec bude pokračovat závodní kariéra obou závodníků, rozhodne především to, jak prasklé obratle srostou. Nezbývá než popřát jim, ať je vše v nejlepším pořádku, protože zdraví je to nejdůležitější. Rekonvalescence by v podobných případech měla trvat alespoň rok.

Další českou posádku, která se již podruhé objevila na startu, byli poslanec parlamentu České republiky Jiří Janeček a brněnský právník Viktor Chytka startující za Czech Dakar Team. Po loňském 52. místě přiletěli oba do Argentiny především s cílem dojet do cíle a pokusit se o ještě lepší výsledek.Celoroční příprava na Cross country soutěžích doma i v zahraničí byla korunována vítězstvím v seriálu závodů CEZ (Central European Zone) cross country rallye v kategorii T2. Janeček s Chytkou nakonec zdolali všechny nástrahy letošního náročného ročníku a v cíli se mohli radovat ze 41. místa celkově a třetí příčky v kategorii T2-diesel. Stali se tak historicky první českou posádkou, která má stoprocentní bilanci.

Zajímavou postavou letošního ročníku byl gentleman a většinový majitel společnosti Central Group Dušan Kunovský, kterého navigoval konstruktér Toyoty LC KDJ 120 Libor Latiňák. Dušan dorazil do Argentiny spolu s nejkrásnějšími ženami světa, Miss World Taťánou Kuchařovou a čerstvou vítězkou Miss ČR 2009 Anetou Vignerovou. Obě krásky se v úvodních etapách marně pokoušely Dušana, který postupně stoupal vzhůru výsledkovou listinou, rozptýlit. Sedmá etapa bohužel znamenala pro posádku se startovním číslem 388 konec nadějí, když se ani přes veškerou snahu posádky a asistenční tatry Martina Kolomého nepodařilo dostat vůz do cíle.

Dalším dakarským nováčkem v českých barvách se stal český pilot se slovenským jménem Peter Mikula, startující v týmu Vinland Dakar Team. Jeho žena a současně „čarodějnice" Markéta Vostrá nejspíš okouzlila jen Petera, a nikoliv jeho Toyotu LC 120. Závodník se zkušenostmi ze soutěží jako Ford Puma Cup, Ford Fiesta Cup nebo Škoda Octavia Cup usedl do vozu postaveného a sepisovaného profesionály z ruské Kazaně. Ve třetí etapě z La Riochy do Fiambaly, která potrápila i mnoho favoritů, znamenalo selhání motoru ztrátu veškerých nadějí.

Dakar se z původně expediční soutěže, kde si byli všichni v odlehlých částech Afriky rovni, změnil na vysoce profesionalizovanou rallye, v níž rozhodují spíše chyby. Výjimečné výkony totiž musí podávat každý, kdo chce bojovat o příčky nejvyšší. Rozdíl mezi špičkovými týmy a amatérskými posádkami je ovšem propastný. Jestliže se v Africe jezdilo mezi bivaky uprostřed ničeho a jízda náročným terénem byla samozřejmostí i pro asistence, Jižní Amerika se svou mnohem hustší a kvalitnější sítí silnic, hotelů a internetu přinesla v mnoha ohledech podstatně komfortnější závodění.